Vitalité Zdravý restaurant | Monika Hlaváčová
RECENZE  POLEDNÍCH MENU - Lepší jídelna bez obsluhy - tak by se na první  pohled dal vystihnout Zdravý restaurant Vitalité na Lidické v centru Brna.  Nelekejte se. Žádné "uho" ani opečený salám v rozmáčeném trojobalu tu na vás ve  vitríně nečíhá.

Jsou tu sice tácy jako v kantýně, nechybí ani paní, která s hadrem v ruce  likviduje z vozíku špinavé nádobí. Interiér je ale v "chutných" barvách jara a  okna zdobí živé rostliny.

U  poledních menu hraje významnou úlohu konečná cena jídla. Na levných  hotovkách některé restaurace svoji nabídku staví. Koncepce tohoto podniku však  spočívá v kontrolované kvalitě vstupních surovin. Také tu dbají na pestrost a  originalitu.

Majitel mi zpoza pultu vysvětlil, že nepoužívají žádné konzervační látky  a všechna jídla jsou naprosto čerstvá. Snaží se prý uspokojit hosty, kteří si  raději nějakou desetikorunu za oběd připlatí. Mají ale jistotu, že obědvají bez  "éček". 

Nečekejte ani, že tu potkáte jen štíhlé vegetariány, kteří akceptují jen  výluh z ječmene a naklíčené obilí. Téměř vždy si můžete na talíř naložit rybu  nebo třeba kuřecí maso. Nejlákavěji vypadala dozlatova vypečená, plněná krůtí  rolka.  

Když jsme sem přišli poprvé, chvíli trvalo, než jsme se zorientovali v tom,  co vlastně mají. Jaké jsou ceny a proč jsou brambory na talířích odděleny od  řízku? Které jídlo je menu a tahle cedulka patří k čemu? Proč se platí dvě  rozdílné ceny polévek?

Nebojte se zeptat

Pokud také přešlapujete a tápete, v klidu se zanořte s tácem do fronty.  Personál je na nováčky zvyklý a poradí vám. V nabídce se všichni perfektně  orientují.

Trochu nešťastné je zapomenout na ubrousek nebo chtít si podat čistou lžičku. Musíte znovu obcházet celý výdejní pult a zapletete se  dohromady s dalšími hosty, kteří zrovna zápolí s tácem. 

Chuťové pohárky se roztančily při salátu z nakrájené zeleniny s jogurtovou  zálivkou. Byl s čerstvým koprem a jeho jediná nevýhoda byla v tom, že ten  lisovaný česnek jsem cítila na patře ještě večer. Tak opravdové jídlo tu  dostanete.

Perfektní k salátu byly zapečené brambory se sýrem a zeleninou a také  borůvková šťáva. Při popíjení tří decilitrů za 15 korun je dobré si uvědomit,  kolik stojí minerálka v běžné hospodě. A když myslím borůvková šťáva, rozhodně  to není "brča", ale hustý nápoj, který vymaluje temně fialové vousy nad horním  rtem.

A když vám steče kapka na světlé kalhoty, u praní se zapotíte, protože skvrny  od opravdového ovoce nejdou vyprat téměř nikdy.

Kapustová polévka s bio špaldou sice nebyla úplně horká, ale plavala v ní  poctivá dávka nakrájené kapusty a dobře povařená pšenice. Polévka byla jemně okořeněná, a spíš  by někdo musel zašátrat rukou na stole po soli.

Filé zapečené s parmazánem, zeleninou a vařenými bramborami bylo spíš padesát  na padesát – filé obsahovalo jasně patrné kousky ryby, ale trochu slabá byla  zelenina na povrchu. Zapečený hrášek byl tuhý.

Naopak kuřecí špalíčky plněné směsí ze špenátu a uzeného tofu s bramborovou  kaší byly perfektně měkké, trochu ostřeji přikořeněné.

Na závěr patří dezert. Tady jsme ochutnali buchtu s mandarinkami a tvarohový  řez s kakaem a ovocem. Velkým  hitem, který je tu již vyhlášenou stálicí,  je placka s povidly. A jak mi zdůraznili při placení, je opravdu z bramborového  těsta. Jako u babičky.

Když si vyberete z menu a dáte si polévku za zvýhodněnou cenu,  zaplatíte zhruba sto korun. Výhodné je požádat o věrnostní kartu, na kterou si  dalšími návštěvami připisujete slevu za podmínek, které jsou popsané na každém stole.